Na letošní zářijový prodloužený víkend jsme si vybrali na výlet polské pohraničí. Dříve už jsme byli v Kladsku, kde se nám líbilo moc, a tak jsme vyrazili o kus dál do Stříbrné hory. Pevnost leží na kraji krásného přírodního parku Soví hory.
Stříbrná hora (Srebrna Góra) je hlavně pevnost na příkrém kopci, kam se jde pěšky asi 1 km od parkoviště. Pevnost byla postavena v druhé polovině 18. století a nikdy nebyla dobyta. Dokázala pojmout až 2500 vojáků, jejichž život zde měl ovšem do pohodlí daleko. Nicméně součástí byl i pivovar a palírna a vojáci dostávali každodenní příděl piva i vodky, prý jako dezinfekci. Pevnost je mohutná a prohlídka s audioprůvodcem v češtině vás provede několika podlažími. Trvá cca hodinu a na konci se můžete občerstvit u stánku.
Přímo pod tvrzí jsme našli krásné ubytování. Dům zvenku sice vypadá jako ruina, nicméně zevnitř je citlivě zrekonstruovaný, včetně trámů a stropních maleb. Kuchyně je zde výborná, dojem trochu kazí jen obsluha.
V celém regionu Sovích hor nabízí výborné lokální řemeslné pivo, které mají úplně všude, je výborné a nebojí se výrazných příchutí, jako například mango-maracuja weissbier, náš favorit.
Okolní lesy přímo vybízí k procházkám. My jsme se vydali na dvě. První je hned naproti tvrzi, vede částečně po tělese bývalé železnice i přes několik původních železničních mostů a ke konci nabízí krásné výhledy na městečko a široko do kraje.
Další krásný okruh se dá vymyslet v okolí rozhledny Kalenica. My jsme vyrazili z parkoviště od Jugowky, došli na rozhlednu a přes rozcestí Bielawska Polana se vrátili po nádherné štěrkové cestě s malebnými výhledy zpět k autu.
Další zajímavostí tohoto kraje je místo zvané Mucholapka a muzeum Mölke.
Jedná se o síť podzemních tunelů s nejasným účelem. Nejspíš to byl pracovní tábor s elektrárnou a výrobou granátů, min a součástek pro V-1. Někteří ale tvrdí, že zde Hitlerovi muži také vyvíjeli létající talíře a další fantaskní bojové stroje.
Nejzáhadnější stavbou je ovšem dvanáctiboká železobetonová stavba, které se říká Mucholapka. Nejpravděpodobněji to byl základ chladící věže, mohlo se ovšem jednat i o startovací a přistávací plochu oněch létajících talířů.
Cestou domů jsme ještě navštívili město Svídnice. To se pyšní jednou unikátní stavbou, a to luteránským kostelem míru. Je to největší dřevěný barokní chrám v Evropě a je zapsaný na seznam UNESCO.
Začal se stavět v roce 1652, po uzavření Vestfálského míru. Protestanti tehdy dostali povolení ke stavbě, obnášelo ale několik podmínek. Kostel musel stát až za městskými hradbami, nesměl svým vzhledem připomínat sakrální stavbu, nesměl mít věž se zvonicí (ta byla přistavena o kus vedle později), a musel být postaven z nepřetrvávajících materiálů, tedy zejména ze dřeva.
Jak je vidno, materiály díky skvělé péči přetrvaly, a tak nádherné detaily interiéru můžeme obdivovat i my. Unikátem jsou i funkční varhany z roku 1909 s pohyblivými hudebnímu anděly.
Kdo byl Rudý baron?
“Rudý baron” je pseudonym Manfreda von Richthofena, německého letce pocházejícího ze Svídnice a největší letecké eso první světové války. Jeho poznávacím znamením se stalo červeně pomalované letadlo, nejdříve Albatros D.II a později Fokker Dr I. Během první světové války dosáhl 80 potvrzených sestřelů. 21. dubna 1918 byl Richthofen sestřelen a dopadl k australské dělostřelecké baterii. Podle některých zdrojů jej sestřelil Arthur Roy Brown (kanadské eso s 10 sestřely), ovšem pravděpodobněji, dle charakteru zranění, ho zasáhla náhodná střela z pozemních kulometů australské baterie, neboť letěl příliš blízko země. Byl pohřben na hřbitově v Bertangles v severní Francii se všemi vojenskými poctami.
V celém Polsku se obvykle více než vydatně a celkem levně také najíte.
