Krkonoše jak je asi neznáte – Rýchory

Rýchory jsou hodně opomíjená část Krkonoš, přitom jsou na dohled Sněžky. Je to nejvýchodnější hřeben, zhruba u města Žacléř. Výhodou je nádherná příroda pro pěší a cykloturistiku bez zástupu lidí. Nevýhodou je obtížnější možnost najedení a napojení žíznivého a hladového po(ut)níka :-).

Výstup začíná zlehka.

Náhodou jsme se octli na celý víkend v září na horách a to Rýchorech, místo které jsme nejen nikdy nenavštívili, ale také skoro neznali, přestože přes kopec v Peci jsme už byli nepočítaně krát. Jako dobrou základnu na průzkum oblasti doučujeme buď Horní Malou Úpu či Žacléř. Většina Rýchor je v Krkonošském národním parku, takže ohleduplnost k přírodě by měla být samozřejmostí.

Mámo, koukej na ty panoramata 🙂

V sobotu jsme vyrazili na celodenní pěší výlet, počasí nám naštěstí velmi přálo, slíbený déšť se nekonal. Mapa naší trasy je  zde.  Nicméně, ať zvolíte trasu jakoukoliv, buďte připraveni na velké převýšení. Sice nejvyšší vrchol má jen něco málo přes 1000 m.n.m, terén je tu však velmi členitý. Překvapila nás perfektní kvalita všech značených cest, jsou rovnější než běžná silnice 2. třídy u Prahy. Proto se sem určitě ještě plánujeme vrátit na kole. Důležitý tip je, pokud někde uvidíte místo kde vaří, neotálejte a najezte se,

Vzácný Lopatovník horský.

bohužel většina míst je mimo tu nejhlavnější sezónu buď zavřená úplně, nebo alespoň personál v počtu 4 a více lidí sedí v chatě s rukama v klíně či s pivem v ruce a tedy rozhodně nevaří… My jsme takhle hodně vyhládli a něco k jídlu jsme vyžebrali až v půl páté, ale o tom více níže.

Lysečinská bouda, Tady už asi neotevřou ani na zimu 🙁

Rýchorská bouda

Nádherné místo ve výšce přes 1000 m.n.m, z nedaleké vyhlídky super výhled až na Sněžku a dostatek venkovního posezení. Bohužel jídlo a pití tady dostanete z nějakého bizarního důvodu jen do 16:00, tak s tím počítejte. My jsem naštěstí uprosili mladší slečnu a pivo a XXL klobásu jsem dostali i po 16:30, ale být to na té starší, jsme o hladu a o žízni. Obecně, podnikatelé a provozovatelé na jakýchkoliv českých boudách se mají ještě hodně co učit od sousedů, třeba hned v Rakousku.

Středověký kamenný most

Pevný stejně jako v XVI. století.

Zaniklou obec Sklenářovice dnes připomínají pouze zbytky základů domů a středověký kamenný most. Most z 16. století vede přes Zlatý potok nedaleko cesty z Mladých Buků na Rýchory. Celý most je postaven jenom z kamenů, bez žádného spojovacího materiálu a přesto drží až do dnes bez údržby! A to ještě v tomto století přes něj jezdily těžké nákladní vozy …

Tvrz Stachelberg

Před jediným nadzemním objektem, který se stihl dokončit.
Ukázka vybetonování do chodby vylámané ve skále. Kameny mezi betonem a skálou tvoří vrstvu, která by zabránila přenosu rázové vlny do betonové klenby při těžkém bombardování.

Dělostřelecká tvrz Stachelberg byla v letech 1937 a 1938 budována jako součást stálého československého opevnění. Nachází se na východním výběžku Krkonoš v blízkosti Rýchorského pralesa nad obcí Babí mezi městy Trutnov a Žacléř. Podzemí Stachelbergu představuje svým rozsahem naprosto unikátní systém – jedná se celkem o 3,5 km podzemních chodeb a sálů v hloubce 25 až 60 m pod povrchem. Za 11 měsíců výstavby tvrze se podařilo toto podzemí vylámat a z menší části vybetonovat. Tady mělo být umístěno veškeré týlové zabezpečení pro 800 mužů posádky – kasárna, velitelství pevnosti, nemocnice, sklady munice a materiálu, elektrárna atd.

Součástí areálu je i rozhledna ve tvaru vojenské hlídkové věže.

Jak by to asi dopadlo, kdybychom se v září roku 1938 bránili a nepodepsali Mnichovskou dohodu?

 

Částečně dokončený nejdelší sál kasáren. Délka přes 60m.

Pivovar Trautenberk

 

Pivovar Trautenberk

Je situován těsně u polských hranic, naproti známé Pomezní boudě v Horní Malé Úpě. Pivovar Trautenberk je otevřený od roku 2015, ve výšce 1045 metrů nad mořem v místech bývalé Tippeltovy boudy (později hotel Družba). Za nás velmi nadprůměrná gastronomie a solidní pivko. Tento podnik by se neztratil ani v Praze a v Krkonoších je tudíž za hvězdu. Líbilo se tu i známému architektu Adamu Gebrianovi.

Comments

comments